Oslavme každý alespoň stovku

Každý by chtěl žít co nejdéle, každý by chtěl být co nejdéle zdravý.
Ale jak na to?Důležité je jistě začít včas, protože zde se snad nejvíc projeví to známé rčení – Pozděbycha honiti.Pokud žil někdo v mládí opravdu nezřízeným životem, jeho tělo mu to v pozdějším věku určitě vrátí. Vysvětlujte ale mladému člověku, že každodenní flámování rozhodnějeho těluneprospívá.A přitom právě u nás bychom měli šanci na dlouhověkost.
dívka v baru se sklenicí vína
Co k ní přispívá?
          Především zdravý životní styl, jehož základem je dobrá vyvážená strava.       
               To přeci není v naší zemi problém.
          Dobrá infrastruktura. Oproti zemím tzv. třetího světa máme jistě pitnou    
                vodu bez nebezpečných bakterií.
          Životní prostředí. Myslím, že už se u nás v tomto směru už mnohé  
                 pohnulo tím správným směrem.
          V určitém smyslu napomáhá vysokému věkovému průměru i nízká 
                 kriminalita.  A pochopitelně je naprosto nezbytné, aby země nebyla 
                 ve stavu válečném.

Když to vše shrneme, je náš stát tím pravým místem pro stoleté čiperné důchodce, kteří se ještě zdaleka nechystají. Pravda, v první desítce zemí, které se vyznačují dlouhověkostí nejsme, ale to se přeci může změnit.

indická žena s dítětem
Zde už nežijí jen lvi

Rozhodně máme větší šanci, nežli některé země Afriky a Asie, kde je
   – k vodě několik kilometrů daleko a o kvalitě by se dalo polemizovat, 
   – zdravotnictví je na úrovni středověku,
   – strava je v lepším případě alespoň špatná
   – a válečné šarvátky jsou na denním pořádku.

Kdy už konečně dostane svět rozum a začne se zabývat každým jedním člověkem. Vždyť přeci každý má právo na zdravý, spokojený a dlouhý život. Například v Mosambiku je průměrná délka života necelých čtyřicet let.
A rozhodně to není tím, že by jeho obyvatelé vysedávali do noci po barech.  
                           Nejprve je potřeba uzdravit svět.

Oslavme každý alespoň stovku
Ohodnoťte příspěvek